28. června 2024 2024

Letní

Na obloze mraky, chvílemi sluníčko. Co si vezme? Co na sebe? Vidí jeho zkoumavé oči. Bude se líbit?

Okno je dokořán, jako jeho oči, když mu včera vyprávěla. O kapkách. O tom, jak se dívala, když pršelo. Skákavé kapky na listech. Říkala mu, že píše verše. Trochu se divil. Jako kdy? A proč? Usmála se na sebe do zrcadla. Proto valil oči. Nečekal to. Myslí si, že je pořád na mobilu. No je, ale nikdo neví, co dělá. Prostě píše, co jí napadne. Říká tomu verše. Baví ji to, uklidňuje a je to její schovávačka. Kolem si všichni myslí, že chatuje a má klid.

Vlasy kloužou pod kartáčem, může snít. Že ji hladí? Nebo na ni myslí. Včera se rozplakala nad rozjetou vránou, když ji doprovázel domů. Nemohl to pochopit. "Byla tvoje? Nebo co?" Jak mu vysvětlit svůj cit. Miluje všechno živé. Ani potkan jí nevadí. A ta vrána, sedávala naproti na plotě. Slyšela na zavolání "Nána". Nechápal a řekl, že už musí jít.

Přijde dnes? Vlasy má jako slámu, vítr mu je vždy rozcuchal. Poslední pohled do zrcadla. Není to triko moc modré? Nebo džíny nejsou dost vyšisované? Chtěla by, aby její psaní četl, aby ji chápal trochu víc. Třeba nepřijde, neuvidí jeho pomačkané triko. Směje se, když mu to říká. No chtěla by mu být blíž, aby se potkávali i v myšlenkách.

Slunce hraje s mraky na schovku. Vyšla před dům a podívala se na konec ulice. Už ho vidí, protáhlá silueta. A vlasy vlají jako fábory! Zase mu ukáže své psaní. A budou se smát spolu.

Je léto, čas na plnění přání. Tak si také něco hezkého přejme, hledejme a najdeme.

PhDr. Irena Lesová

psycholožka
Tel.: 730 549 338