22. června 2026
2026
Na březnová a dubnová promítání mezinárodního filmového festivalu Jeden svět jsme navázali filmovými kluby. Děkujeme všem příchozím za jejich čas, zpomalení, zastavení i zajímavé pofilmové diskuse.
V dubnu jsme si pustili film Zkompostuj mě, jehož název vzbudil v některých lidech odmítavé reakce. Přesto se nás sešlo 13 a musím říct, že to byl opravdu velmi zajímavý a citlivý dokument, který přistupoval k životu i ke smrti s velkým respektem a úctou. Přítomným přinesl nejen zajímavé informace z různých koutů světa, ale především otevřel téma, kterému se často vyhýbáme, přestože se dotýká nás všech. Po filmu jsme se otevřeně bavili o vlastních zkušenostech s loučením se zemřelými, pohřbíváním i truchlením. Myslím si, že když se o smrti a rituálech s ní souvisejících budeme bavit s našimi blízkými, může nám to všem pomoci se v nastalé nelehké situaci snáze zorientovat, rozhodovat a fungovat. Opět jsme se přesvědčili, že loučení může být, tak jako život, velmi krásné.
V květnu jsme se sešli u filmu Poslední sny, který tematicky volně navázal na dubnový film a zavedl nás do hospicu. Ukázal, jak může vypadat paliativní péče, i to, že je dobré se na smrt připravit a využít čas, který nám zbývá, pro to, co nám leží na srdci. Protože se promítání zúčastnila také 92letá seniorka, která s námi zůstala po filmu debatovat, dostalo celé promítání ještě větší energii. Paní Zdeňka nás dokázala nakazit, nadchnout i pobavit svou pozitivní životní energií, trefnými postřehy a zájmem o veškeré dění tak, že celé promítání získalo úžasný přesah. Protože však sledovala čas, aby stihla zápas našich hokejistů, budeme moc rádi, když s ní budeme moci někdy příště v debatě pokračovat. Téma umírání je možná bolestnější než samotná smrt či vyrovnávání se se ztrátou, protože nikdo z nás neví, jak dlouhá a jaká cesta k němu povede.
V červnu se 19 diváků a jeden pes vydalo na 300 km cestu po Novozélandské řece Whanganui s filmem Já jsem řekou, řeka je mnou. Průvodcem při plavbě nám byl domorodý Maor Ned Tapa, který provázel výpravu lidí z celého světa. Film nás uchvátil jak svými obrazy, tak úchvatným zvukem. Ukázal nám vytrvalost, hodnoty i tradice, které je potřeba chránit. Srdce mnohých zaplesala při vyprávění a vysvětlování, jak se místní lidé představují, co znamená tetování na jejich nohách a pažích atd. Tento snímek byl další ukázkou toho, že když se lidé spojí, aktivně táhnou za jeden provaz a vytrvají, je možné dokázat nemožné - třeba aby byla řeka uznána živou bytostí i se svými právy a povinnostmi, což se v roce 2017 po 170 letech usilovného snažení lidem od Whanganui podařilo.
V červenci a srpnu se můžete těšit na letní promítání na zahradě Komunitního centra Zahrada pod hvězdami (pokud nám to počasí dovolí) a na další dva filmy se stále aktuálními tématy. Ve čtvrtek 9. 7. 2026 nám film Bohu žel přiblíží život cizinců v České republice, po filmu si budeme povídat o situaci v našem regionu se sociální pracovnicí Centra pro integraci cizinců Benešov Mgr. Zuzanou Klárou Mlezivovou. Ve čtvrtek 13. 8. 2026 budeme moci sledovat klimatické změny ve filmu Thule Tuvalu - míst od sebe vzdálených více jak 11 000 km. Diskutovat budeme také o tom, co můžeme dělat jako jednotlivci a jaký vliv můžeme svým jednáním mít.
Těšíme se na vás v létě vždy od 20:30 hodin. Promítat má smysl!
Ing. Dana Kucharčíková DiS.
vedoucí denního stacionáře
Tel.: 733 143 857 E-mail: Z.AxZcj7YbBxRb4WH-uk87j7cenCZ_29g